Kolem republiky: Část první

středa 31. březen 2010 14:24

Cesta je cíl.

I cesta může být cíl. Toto motto určuje docela dokonale význam mé pouti o které se s Vámi chci podělit na těchto stránkách. Myšlenka obejít naši republiku kolem dokola po hraničních kamenech mě napadla v souvislosti se smysluplným trávením volného času. Je to zároveň i jistá výzva. Hlavně ale je to naprosté odreagování se od postmoderního civilizačního marasu v kterém žiji a s kterým nejsem kamarád. Celý můj projekt je prostý. Během volných víkendů chci po svých obejít Českou Republiku od nejvýchodnějšího bodu směrem na západ a vrátit se zase zpět. Čeká mě přez 2000 km. Nejde o závod, chodím protože mě to baví a naplňuje.

První úsek mého putování mě zavedl do Těšínského Slezska. Těšínsko zažilo po staletí pohnuté dějiny, které mu vtiskly zvláštní ráz, jež zčásti přetrvává dodnes. Jazykově smíšené území, komunikačně výrazně strategické se stalo středem zájmů států , na jejichž území se rozkládá. V době Velkomoravské říše bylo osídleno slovanským kmenem Holasoviců i Opolanů. Ve 12. století patřilo k Opolskému knížectví, které se po roce 1280 rozdělilo a Těšínkso připadlo rodu Piastovců až do roku 1653. Tento rod byl vždy věrný českým králům a území knížectví bylo lénem českého království a nepatřilo tedy k Polsku. Po smrti posledního z rodu připadlo knížectví pod nadvládu Habsburků a tam zůstalo jako součást Českého království až do roku 1918. V té době zde vládli němečtí regenti a toto období je spojováno s porobou a chudobou zdejšího lidu a s několika lidovými bouřemi. Po konci 1.sv. války a vzniku ČSR nastal o toto území konflikt s Polskem. Ozbrojený střet pak vedl k rozdělení území na české a polské a tak je tomu dodnes. Hraniční čára kterou jsem sledoval je tedy výsledkem česko-polské války z roku 1920 jak je vytesáno na každém z hraničních kamenů.

 


 

Cestu jsem zahájil vlakem z Olomouce přez Ostravu a Jablůnkov. Z Návsí pak jsem musel už autobusem do pohraniční vísky Bukovec, jejíchž stavení jsou nejvýchodnějí položené domky v republice. Bukovec je charakteristická podhorská vesnice založená v roce 1353. Mezi moderními převážně rekreačními objekty jsem mohl zahlédnout zbytky rouených domků z druhé poloviny 18. století tzv. kurloků.

1.JPG

Samotný nejvýchodnější bod republiky se nachází v přírodní rezervaci Bukovec. Mokřadní podhorské louky rašelinového typu mě zavedly až k bodu kde je památní deska. Okolí bylo ještě pod sněhem a působilo v nočním prostředí lehce nepřívětivě. Chůzi obtěžovaly popadané stromy.

13.JPG

Tam jsem tedy zahájil své putování, doprovázely mě a celou cestu budou doprovázet červenobílé hraniční kameny, kterým jsem si pojmenoval hříbky. Pěkně od jednoho k druhému až k Aši a pak zpátky. Začátek kolem hraničního potůčku, potom okolo řeky Olše, přez ni a pak na sever k Ostré hoře. V horské osadě Bystrý jsem si našel opuštěnou útulnu U Koňa a tam jsem strávil první noc.

Druhý den v sobotu 27.3. jsem vyrazil dál k severu do zvedající se krajiny Slezských Beskyd. Čekal mě výstup přez NR Plenisko  k vrcholu Kýčera. Odtud pak po hřebenovce červenou turistickou značkou. Z hřebene se otvírají překrásné výhledy na polskou stranu Beskyd i  na polské roviny.

27.JPG

Velký Stožek od západu

Je vidět i vysoký vrchol Babie gory. Postupoval jsem přez Velký Stožek, kde je krásná horská chata s příjemnou obsluhou. Doporučuji zelnou polévku a medové pivo.

26.JPG

Dále po hřebení přez Velký Sošov, kde se ještě lyžovalo a Beskydské sedlo nahoru na Velkou Čantoryji. Tam rozhledna, která vás vynese až nad hranici 1000 m.

40.JPG

K dispozici dva bufety jeden český a druhý samozřejmě polský. Pověst říká že v hoře spí rytři a čekají na to, kdy v nejhorších časech vyjedou bojovat za dobro. Jak se zdá jsou ve spojení s těmi z Blaníku a pořád si myslí, že nejhůře ještě není. Odtud jsem pokračoval směrem dolů do Jablůnkovské brázdy. Hranice se pak klikatí kolem Třince přez vesnice Horní Líštná, Kojkovice a Český Puncov-Osůvky.

 

Celou cestu mi svítilo sluníčko a bylo příjemně teplo. Cesta z Třince k Těšínu je poněkud jednotvárná, hranice vede průběhem řeky Olše. Postupoval jsem tedy podél silnice. Tam mě zastihl západ slunce a do Těšína jsem tak dorazil už za tmy. Česká část Těšína je vlastně jen předměstím historického Cieszyna se všemi jeho památkami. Tedy tato část města vás příliš nezaujme. Pokračoval jsem dál podél Olše směrem na Karvinou. Druhou noc jsem strávil na louce v blízkosti vsi Zpupná Lhota, kde jsem bivakoval u jednoho z řopíků lehkého opevnění této pohraniční oblasti.

63.JPG

V neděli se počasí zhoršilo a tak mě čekala cesta v lehkém dešti. Vyrazil jsem souběžně s hranicí po silnici ke Karviné. Procházel jsem Chotěbuzí, kde se nachází historické středisko osídlení této oblasti. Nacházelo se zde slovanské hradiště, na jehož místě je dnes archeopark.

70.JPG

Bohužel v době mého průchodu byl zavřen. Ve 14. st. zde stál gotický hrad z kterého zbyla pouze věž. Procházel jsem po místech kde bývala obec Louka, která ale musela ustoupit těžbe. Po ní tu zbyl jen kostel sv. Barbory, který se ale pomalu propadá do země. Je nepřístupný.

74.JPG

Podél Olše jsem došel až na okraj Karviné. Tam jsem po silničním mostě vkročil do města. Hranice obkružuje město v ostrých zákrutech. Obešel jsem jeden z nich, kde se nachází překrásný Černý les. V celém tomto cípu republiky jsem potkal jen několik srnek. První úsek cesty jsem zakončil u hraničního kamene 129/4 na okraji městské části Hranice-Mizerov. Zbývalo mi pak jen projít městem k nádraží  a odtud zpátky do Olomouce.

Fotografie jsou uloženy na rajčeti. http://dezolatnik.rajce.idnes.cz

 

Josef Baroš

jitkaHodně štěstí na cestě21:302.4.2010 21:30:24
ohařkonec republiky11:111.4.2010 11:11:06
NULITak na rajče jsem se koukla,21:4531.3.2010 21:45:46
NULI - NulíčkováVáš nápad se mi fakt líbí,21:3531.3.2010 21:35:12

Počet příspěvků: 4, poslední 2.4.2010 21:30:24 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Josef Baroš

Josef Baroš

Miluju přírodu a zde chci zájemce informovat o mé cestě. Vydávám se na cestě okolo republiky. Půjdu pěšky a půjdu sám. Od V na Z a zase zpět podél hraničních kamenů. Chci se podělit o své pocity z cesty nejen slovem, ale hlavně fotografiemi.

Dobrý den. Jmenuji se Josef Baroš a jsem lékař začátečník ve vojenské nemocnici Olomouc. Zároveň tedy i voják z povolání. Medicína však není všechno, mám široký záběr činnosti. Mým ideálem je renesanční člověk.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy